Maxim Venegerov hraje na housle tak, jako by se pro ně narodil
10 / 02 / 2025
Koncert na 34. Festivalu Krumlov ukáže soulad těla, mysli, duše a houslí
Houslový virtuos, který je víc než čtyři desítky let na samém vrcholu profese. Maxim Vengerov (*1974) začal s houslemi veřejně vystupovat v pouhých 5 letech.
„Musíte cítit soulad s nástrojem. Smyčec musí být přirozeným prodloužením paže, pravé ruky a houslovým prodloužením naší duše. Je vedle srdce, takže housle jsou spojením mezi rukama, srdcem, hudbou a publikem.“
Maxim Vengerov se narodil ve městě Novosibirsk v někdejším Sovětském svazu. Rodiče byli muzikanti – otec hrál v místním symfonickém orchestru, matka byla dirigentkou sboru. Pro malého Maxima hledali toho nejlepšího učitele hry na housle.
„Hudba není jen práce. Je to takový závazek, že hudebníci to musí podstupovat od čtyř nebo pěti let (a Asiaté začínají ve dvou nebo ve třech). Pokud začnete hrát na nástroj v osmi, může být pozdě.“
Vengerovovi rodiče oslovili legendární Galinu Turchaninovou. Setkání potenciálního žáka s učitelkou však nezačalo dobře. Turchaninová chtěla vědět, jak má dítě silné ruce. Mladý Vengerov ji praštil pěstí do břicha. Požádala ho, aby hrál. Odmítl. Turchaninová si myslela, že nemá smysl pokračovat. Teprve když Vengerovova matka propukla v pláč, malý Maxim začal hrát.
Byly tam i další faktory. Mladý Vengerov prý nakonec usoudil, že cvičit osm hodin denně doma je lepší než být venku v sibiřském mrazu. Uvědomil si také, že rozvíjet talent a potenciál je vstupenka do celého světa.
„Chtěl jsem konečně vidět svět. Hudba byla vysněná jízdenka, prostředek, jak se dostat ven.“
Vengerovovo debutové album, které vyšlo na začátku 90. let, vyvolalo vlnu nadšení, následující nahrávka koncertů Prokofjeva a Šostakoviče za doprovodu London Symphony Orchestra a Mstislava Rostropoviče získala v roce 1995 cenu Nahrávka roku na Gramophone Awards. O dva roky později se Maxim Vengerov jako vůbec první interpret klasické hudby stal mezinárodním velvyslancem dobré vůle pro UNICEF.
„Práce s dětmi je pokračováním odkazu, který mi zanechala maminka. Byla učitelkou, sbormistryní dětského sboru, ředitelkou sirotčince. Dětem, které neměly rodiče, ale měly hudbu, maminka vnesla do života světlo. Vyrůstal jsem s těmito dětmi a nyní pravidelně pořádám mistrovské kurzy a benefiční koncerty.“
První mistrovské kurzy Maxim Vengerov vedl už jako 17letý, dnes na to nevěřícně vzpomíná. Uvědomuje si při tom, že mistrovství chce čas a píli a že významnou roli hrají i hudební nástroje. Mezi ty jeho patří i velice vzácné Stradivariho housle z roku 1727 pojmenované po francouzském houslistovi, dirigentovi a skladateli Kreutzerovi.
„Vybrat si nástroj je jako si někoho vzít, s někým žít. Někdy cvičím na „menší“ nástroj. Když pak hraju koncert, vyskočím tím, že hraju na ten úžasný.“
K hraní na housle Maxim Vengerov později přidal dirigování. Podle jeho slov mu umožnilo větší ponor do skladatelů a jejich světů a následně obohatilo jeho vlastní hru na housle. Hudbu studoval u mnoha úžasných učitelů. Jak sám říká, skvělé zážitky, zkušenosti a znalosti pocházely i z rozhovorů a hraní pro skvělé hudebníky a osobnosti. Kromě dříve zmiňované Galiny Turchaninové, měl na houslového virtuosa zásadní vliv violoncellista a dirigent Mstislav Rostropovič. Vengerovovi mimo jiné řekl: „Maxime, pokud se chceš vyjádřit, napiš svou vlastní hudbu“. Všestranný umělec nyní dobře ví, že jako sólista i dirigent je třeba mít ego v rovnováze tak, aby zvládl zkoušky i koncert.
„Pokud hrajete Beethovena, Šostakoviče, Mozarta, cokoliv, zapomeňte na sebe. Použijte své znalosti, svůj mozek, své srdce, abyste se dostali hluboko do hudby.“
Maxim Vengerov je považován za technicky nejlepšího houslistu na světě. Jde o muže, který změnil tvorbu zvuku, který on-line učí různé generace bez ohledu na hranice a který hudbou propojuje lidi nezávisle na politice či zemi.
„Hudba je jeden jazyk. Můžeme mluvit rusky, anglicky, francouzsky atd., ale hudba je jeden jazyk. A pokud jí máme porozumět, je na umělcích, aby tento jazyk předali způsobem, kterému bude rozumět úplně každý.“
Jeden z nejuznávanějších houslistů současnosti vystoupí za doprovodu Slovenské filharmonie pod taktovkou Daniela Raiskina. Zazní Rendering da Schubert od Luciana Beria, Symfonie č. 1 D dur „Klasická“ op. 25 od Sergeje Prokofjeva, Cantus in memoriam B. Britten od Arva Pärta a Koncert pro housle a orchestr d moll op. 47 od Jeana Sibelia.
„Hraju jen to, co hraju rád. Nikdy nehraju díla, která se mi nelíbí – to nemá smysl.“
