Historie festivalu

Téměř 800 umělců včetně Plácida Dominga, víc než 8 000 návštěvníků hlavního programu včetně známých jmen a dalších nejméně 7 200 hostů Festivalové zóny s koncerty, tvůrčími dílnami, besedami s umělci, přednáškami, filmy, cvičením či divadlem. Taková je bilance Mezinárodního hudebního festivalu, který se v Českém Krumlově konal od 12. července do 3. srpna 2024. Během 23 dnů na 33. ročník celkem zavítalo nejméně 16 000 lidí. Uskutečnilo se víc než 40 koncertů na 13 místech, z nichž 3 měla premiéru. Vše v duchu motta Múzy inspirující a tvořící. Pocity návštěvníků hudebního svátku? Nadšení! Z toho, že i tradiční akci lze uchopit nově a s čerstvou energií, je možné ukázat skryté talenty a lokace, dají se propojit různé oblasti umění a originálně rozeznít, emocemi rozsvítit město i další oblasti Jihočeského kraje. 

Zahajovací koncert 31. ročníku se po více než čtvrt století vrátil na jezírko v zámecké zahradě. Na přírodním ostrůvku festival otevřela Händelova Vodní hudba a Hudba k ohňostroji. Do vodní říše diváky vrátil i závěrečný koncert Operní gala v Pivovarské zahradě. Sólisté Boris Prýgl, Jana Šrejma Kačírková a Pavel Černoch ho završili závěrečnou scénou z Rusalky Antonína Dvořáka. Festival celkem nabídl 15 koncertů, které diváky zavedly do 9 magických lokací : historických sálů, opulentního barokního či poničeného románského kostela a také na koncerty pod širým nebem, se siluetou Českého Krumlova v pozadí. Festivalová zóna v Klášterní zahradě navíc hostila na 30 dalších koncertů a doprovodných aktivit. Spolu s hlavním programem ji navštívilo přibližně 10 000 diváků.  

Koronavirová pandemie – to si vybaví nejspíš všichni, když se řekne rok 2020. Festival se poprvé ve své dlouhé historii nekonal ve svém tradičním letním termínu, ale byl přesunut na podzim. Kvůli komplikované situaci nemohli na 29. ročník festivalu dorazit zahraniční umělci, a proto vzniklo motto „Český Krumlov s českými umělci“. Původní dramaturgie se změnila v ryze českou. Festival vyvrcholil koncertem klavíristy Iva Kahánka a České filharmonie pod taktovkou Semjona Byčkova, Festival si nemohl lepší zakončení přát. Česká filharmonie na něm zahrála po dlouhých 16 letech.

Sedmadvacátý ročník přinesl několik novinek. První večer se nesl v duchu hudební obrazové férie, kdy se na letní jízdárně zámecké zahrady odehrál Festive Overture – představení všeho, co se na festivalu během jeho trvání odehrálo. Návštěvníci měli možnost poslechnout si světové hvězdy jako jsou tenorista Piotr Beczała, sopranistka Sondra Radvanovsky, violoncellista Boris Andrianov nebo klavírista Javier Perianes. Stoleté výročí vzniku Československa připomněl večer věnovaný československé kultuře. Velký úspěch měl také swingový večer ve stylu Las Vegas, na němž excelovali zpěvák Jan Smigmator a Big Band Felixe Slováčka. V rámci tohoto ročníku začala spolupráce se ZUŠ Jaroslava Ježka pro nevidomé, kterou festival od té doby každý rok finančně podporuje.

Festival oslavil své čtvrtstoletí, během kterého si vydobyl přední místo mezi festivaly klasické hudby v tuzemsku i v zahraničí. Během pětadvacátého ročníku se opět představila celá řada výjimečných umělců v čele s hlavní hvězdou, tenoristou Juanem Diegem Flórezem, který festival zahájil operním galakoncertem. Tomu předcházel festivalový prolog k oslavám pětadvacátého jubilea – hudebně-obrazová fantazie s názvem Vivat festival! konající se na jižních zámeckých terasách. Návštěvníci mohli z protějších břehů a mostů obdivovat videomapping či vodní vějíř, na který se promítaly hvězdy, které na festivalu dosud vystoupily.

Rok 2014 byl vyhlášen Rokem české hudby. 23. ročník festivalu se proto zaměřil na českou hudbu, aniž by opomíjel vynikající světovou produkci. Hlavní tváří a hvězdou festivalu se stal jeden z nejlepších světových tenoristů Jonas Kaufmann. Během večera odehrávajícího se na vyprodaném parkovišti, zazněl Puccini, Verdi nebo Bizet. Jak už se stalo tradicí festivalu, jeden z večerů patřil kultuře a gastronomii některé země či regionu. A kterou jinou zemi představit u příležitosti Roku české hudby než právě Česko? Tradiční hudbu zastoupily soubory Jižani, Mladá dudácká muzika a Cimbálová muzika Jiřího Janouška, moderní hudba byla v podání kapely B-Side Band s Vojtěchem Dykem a Big Bandu Gustava Broma se sólisty. Velkolepý závěr festivalu patřil opernímu galakoncertu v podání hvězd Velkého divadla v Moskvě. Jeho přední sólisté Makvala Kasrashvili, Anna Aglatova, Svetlana Shilova či Oleg Kulko představili ruský, ale i italský a francouzský operní repertoár. Doprovodila je zlínská Filharmonie Bohuslava Martinů pod taktovkou Leoše Svárovského.

Festival vstoupil do své třetí dekády koncertem světového barytonisty, sólisty Metropolitní opery Dmitrije Hvorostovského. V roce 2012 přijal pozvání přední český houslista Václav Hudeček, kterému festival uspořádal gratulační koncert k jeho životnímu jubileu. Popřát mu přijel například houslista Valerij Oistrach. Milovníci hry na klavír s nadšením v Zámecké jízdárně přivítali Konstantina Scherbakova. Kvůli nepříznivému počasí se však nemohl jeden ze sedmnácti koncertů uskutečnit. Velkolepé koncertní představení ikonické The Queen Symphony překazil silný přívalový déšť. Na festival dorazili i The Tenors – čtyři kanadští tenoři, kteří si publikum získali směsí klasiky a soudobého popu.

Na festival poprvé dorazil charismatický argentinský tenorista José Cura, který jedinečně interpretoval árie italských operních mistrů Giuseppe Verdiho či Giacoma Pucciniho. V tomto roce festival opět zařadil do programu Otáčivé hlediště, které rozezněla Mozartova opera Don Giovanni v režie Jiřího Menzela. Na devatenáctém ročníku vystoupil světově proslulý soubor Kremerata Baltica s houslistou Gidonem Kremerem. A nechyběly ani koncerty jiných žánrů. Krumlovské podium podruhé přivítalo jazzového trumpetistu Jamese Morrisona a i přes nepřízeň počasí se konal koncert z cyklu Noc na Brodwayi v podání trojice zpěváků přímo z newyorské Broadwaye. Velký úspěch zaznamenal nejžádanější projekt Pavla Šporcla s cikánskou cimbálovou kapelou Gipsy Way Ensemble či mexický večer.

Sedmnáctý ročník festivalu začal velkolepou scénografií. Z postupně se rozvíjejícího květu vstoupila na jeviště kontraaltistka Alison Bolshoi a spolu s dalšími sólisty a Pražskou komorní filharmonií pod taktovkou Daniela Raiskina zazpívala slavné árie na téma Láska a smrt. V Zámecké jízdárně vystoupila vynikající klarinetistka Sharon Kam za doprovodu Severočeské filharmonie Teplice pod taktovkou Charlese Oliviera-Munroe. Ani v roce 2008 na festivalu nechyběly koncerty jiného žánru. Historicky poprvé se uskutečnila Noc na Broadwayi s americkými sólisty, do Krumlova zavítali držitelé filmového Oscara, Markéta Irglová a Glen Hansard nebo legenda jazzové trubky Bobby Shew.

Festival oslavil své patnácté narozeniny opravdu pestrým programem. Jednou z hlavních hvězd byl dirigent Maxim Šostakovič, syn světoznámého skladatele Dmitrije Šostakoviče, pod jehož taktovkou zahrál klavírista Jeong-Won Kim a Symfonický orchestr Českého rozhlasu. Důležitou událostí roku 2006 bylo vůbec první festivalové představení v zámeckém barokním divadle. Během večera v barokním aranžmá zazněla Pergolesiho opera La serva padrona v podání barokního hudebního a tanečního souboru Collegium Marianum.

Ročník 2004 proběhl ve znamení několika historických premiér. Festival trval poprvé šest týdnů, které byly nabité zahraničními i tuzemskými hvězdami. Poprvé do Českého Krumlova zavítal australský jazzový trumpetista a skladatel James Morrison, autor úvodní skladby Olympijských her v Sydney 2000. Poprvé se uskutečnil koncert v Pivovarské zahradě a čest zahájit tuto tradici připadla skupině Čechomor. Také se poprvé odehrál koncert ve výjimečném Egon Schiele Art Centru. U příležitosti třináctého ročníku vznikl rovněž projekt barokních nocí.

Léto roku 2002 nebylo nakloněno nejen festivalu, ale především městu Český Krumlov. Po několika koncertech a vydatném dešti město zasáhla katastrofální povodeň. Byli jsme nuceni festival přerušit a nebylo jisté, zda bude pokračovat. Pět z původně plánovaných devatenácti koncertů jsme neodehráli. Počasí se však umoudřilo, voda opadla a posledních pár koncertů se mohlo uskutečnit. Závěr festivalu patřil čínské houslistce Bin Huang a České filharmonii pod vedením dirigenta Vladimíra Válka. Tito umělci se vzdali honorářů ve prospěch města, svými finančními prostředky se k nim připojily i přítomné firmy a samozřejmě také festival. Ten věnoval občanům Českého Krumlova žijícím v nejpostiženější ulici Parkán výtěžek ze vstupného závěrečného koncertu.

Milénium přineslo třiadvacet představení a více než 630 umělců, mimo jiné zazářili sólistka Metropolitní opery v New Yorku Olga Makarina, slovenský basista Peter Mikuláš nebo čínská houslistka Bin Huang. Rok 2000 představil i dramaturgické lahůdky v podobě novodobých premiér a novinku – operní představení na Otáčivém hledišti v zámeckém parku (Don Giovanni ve spolupráci s Jihočeským divadlem).

Dominantním koncertním prostorem sedmého ročníku se stalo čerstvě zrekonstruované druhé nádvoří zámku. Zahajovací koncert zde otevřel Orchestr Státní opery Praha s dirigentem Jiřím Stárkem a Pražský filharmonický sbor se slavnou skladba Carla Orffa Carmina Burana. Při závěrečném večeru zaznělo Verdiho Rekviem. Když se koncert blížil ke konci, začalo lehce poprchávat. Příroda však chtěla festival uzavřít s grácií, a proto se naplno rozpršelo až s posledním tónem skladby.

Půlkulaté výročí festivalu si zasloužilo dechberoucí zážitek – koncert na jižních terasách zámeckých zahrad vypínajících se vysoko nad Vltavou i Českým Krumlovem samotným. Návštěvníci si mohli vychutnat magickou atmosféru, mihotající se světla, šumění řeky… A to vše při poslechu výjimečného vokálně-instrumentálního díla skladatele Františka Xavera Thuriho „Vodní hudba pro Český Krumlov“, které vzniklo na přání festivalu jako pocta městu a jeho překrásným dějinám. Netradičního zahajovacího koncertu se zúčastnil tehdejší britský velvyslanec Sir Michael Burton, který pronesl: „Jsem rád, že po Londýně má svou Vodní hudbu i Český Krumlov“. Zajímavostí je, že část prologu Thuriho díla používá českokrumlovský festival do teď jako svou znělku.

Třetí ročník přinesl hned ve svém úvodu 1 500 divákům nezapomenutelný zážitek. Uprostřed jezírka v zámecké zahradě představili Virtuosi di Praga a Pražští komorní sólisté pod taktovkou nizozemského dirigenta Andrewa Mogrelia Vodní hudbu a Hudbu k ohňostroji od G. F. Händela. Díky České televizi a japonské televizní společnosti NHK tento unikátní koncert sledovaly stamilióny diváků, což přineslo obrovské zvýšení zájmu o festival nejen u nás, ale v celém světě. Závěr festivalu patřil České filharmonii a definitivně potvrdil, že se festival zařadí k významným tuzemským akcím tohoto typu.

Psal se rok 1992, když se v Českém Krumlově se odehrály dvě významné události. Město se zapsalo na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO a uskutečnil se první ročník Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov. Žádné začátky ale nejsou snadné. A tak na něj pamětníci mohou vzpomínat jako na skromnější přehlídku hudby, která trvala šest dní. Díky přímým televizním a rozhlasovým přenosům si mohli koncerty užít i diváci tehdejší Československé televize a posluchači Československého rozhlasu. Zajímavostí je, že má festival od té doby stále stejného prezidenta, a to Jaromíra Boháče, který festival založil spolu se svými kolegy.