Jan Budař: Humor je možná nejpřesnější definice vesmíru

01 / 04 / 2025

Laskavé povídání s Janem Budařem nejen o Nevážné klasice

Na tiskovou konferenci, schůzku k focení i focení samotné přišel pokorný muž s usměvavou tváří. Tušíte za ní velké srdce, zkoumavost, přehled i životní nadhled. Jako by všechno, co zažívá, přirozeně převáděl do umění a inteligentního humoru v duchu svých vzorů. Jana Budaře si budete pamatovat a bude vás bavit tak, že mu bez problémů odpustíte, když na focení nepřinese slíbenou disko kouli. Chybět by však neměla na koncertním představení Nevážná klasika, které pro 34. festivalový ročník na pátek 18. července – spolu s Václavem Koptou a dalšími umělci – připravuje. A herec, držitel čtyř Českých lvů, režisér, muzikant, spisovatel a malíř do Českého Krumlova také přijede.

Jak jste se dostal k Nevážné klasice?

Byl jsem osloven paní ředitelkou Festivalu Krumlov Gabrielou Rachidi, s níž chodíme ke stejné učitelce zpěvu – k Hance Peckové. Potkali jsme se, když já šel na hodinu a ona z hodiny. Já mám ke klasické hudbě blízko jako skladatel i jako posluchač, takže jsem moc rád, že s festivalem můžu spolupracovat.

Co pro vás nevážná klasika, kromě koncertního představení, které chystáte na 34. Festival Krumlov, vlastně je, co ji symbolizuje?

Nadhled, humor a skvělá hudba. Chystáme program, při kterém by se diváci měli příjemně bavit. Jak se píše ve scénáři: „Přichází inteligentní humor pro většinového diváka“ (smích). Součástí večera budou samozřejmě skvělé klasické kusy od Mozarta po Offenbacha v prvotřídní interpretaci Symfonického orchestru hlavního města PrahyFOK v čele s dirigentem Janem Kučerou. Moderátorem večera bude Václav Kopta, který má vytříbený smysl pro humor a je to šarmantní a pohotový člověk, který je navíc skvělý muzikant.

_{Ze zákulisí, video: Štěpánka Filipová}

Nejde o vaši první akci připravovanou pro Festival Krumlov. Jak se vám s festivalem spolupracuje a jaký je váš vztah k Českému Krumlovu a jižním Čechám jako takovým?

S festivalovým týmem je spolupráce příjemná a inspirativní. Jsem moc rád, že jako scénárista a režisér můžu pro festival Nevážnou klasiku připravit a moc se těším, co na náš večer v Zámecké jízdárně řeknou diváci. No a jižní Čechy jsou takovou naší pohádkovou krajinou. Líbí se mi, že tam čas teče tak vesnicky – hezky pomalu a v malebných kulisách. A Český Krumlov to je náš národní poklad, každý ho miluje (smích).

Co vás baví víc? Psát texty písní či scénáře, vystupovat s kapelou, režírovat, malovat nebo herectví? Nebo něco úplně jiného?

Mě většinou baví všechno, co dělám. Jsem takový nadšený a zapálený dříč, který se rád učí nové věci, a i když jsem ve všem, co dělám, doživotním učedníkem, když se pro něco nadchnu, makám s chutí a naplno. A vyhovuje mi, že můžu pracovat na pestré kolekci různých projektů, ať už je to Nevážná klasika nebo můj hudebně zábavný program „Švihák lázeňský“ nebo rozepsaný román nebo olejové malby na chystanou výstavu. Jsou to vzrušující zápasy se sebou samým a s nekonečným proudem tvorby.

V jednom rozhovoru jste řekl: „Osvícený člověk má v očích lásku a komunikuje s různými formami bytí.“ Můžete to rozvést? Pomáhá vám spiritualita v životě?

Spiritualita je každodenní součást našeho života, takže nemůžu říct, že by mi pomáhala, můžu říct, že ji žiju, ať už si ji uvědomuju, nebo ne. Ta moje citace o osvícení byla použitá jako titulek článku a byla hodně zjednodušená, jak už to u titulků někdy bývá. Bavili jsme se o docela složitém konceptu osvícení v rozhovoru na rádiu Wave. Osvícení je pro mě láska. To je asi jednodušší a lehčeji uchopitelná definice (smích), ale každý si pod tím pojmem pravděpodobně představí něco svého.

Jaká je vaše oblíbená hudba, kapela a/nebo píseň a proč?

Pro mě je hudba jako jídlo – stejně důležitá a vyživující naše tělo. A jako s jídlem s ní i nakládám, takže se živím vším možným podle nálady a emocionálního naladění – od klasiky po rock’n’roll. Metalem se sytím málokdy (smích). Sting je skvělé jídlo. Ray Charles taky. Teď do „Šviháka“ jsem si vybral šlágry od Sinatry, Presleyho, Armstronga, které nejen poslouchám, ale zazpívám si je i na pódiu. Objevil jsem díky tomu pro sebe nádherné poklady, například píseň „Chtěl bych mít kapelu“. To je parádní pecka (smích).

Jaký humor máte rád? Máte nějaký vzor či oblíbenou osobnost, co se humoru týče?

Miluju inteligentní humor pro většinového diváka (smích). Takový pro mě je pan Chaplin, Keaton, Lasica, Satinský, Werich, Horníček, Suchý, Šlitr, Kopta, Carrey, Borges. Jsem každodenním konzumentem humoru, protože dobrý humor je léčivý a myslím, že „humor“ je i nejpřesnější definice života ve vesmíru (smích).

Co děláte, když máte volno, máte-li ho vůbec?

Mám v podstatě pořád volno, protože každá moje práce je i moje volno, mám štěstí, že dělám a živím se tím, co mě baví. Spánek je skvělé volno. Horský vzduch taky. Pohyb, bazén a hluboký dech, i to je moje volno.

Jste spíš skřivan nebo sova? Jak vypadá Jan Budař po ránu?

Zmačkaně (smích). Vstávám podle toho, v kolik jdu spát. Moje tělo si žádá poctivých osm hodin spánku, takže když usnu pozdě, pozdě vstanu, a naopak. A podle toho jsem skřivan nebo sova.

Jak vypadá nejčastější či nejoblíbenější večer Jana Budaře?

Koukám moc rád na filmy nebo pracuju s tělem, abych se v něm cítil dobře. Cvičení, studená sprcha. Mám trochu pochroumaný vnitřní pocit bezpečí kvůli prostředí, ve kterém jsem vyrostl a taky kvůli svým předkům, kteří si odžívali svoje traumata. Takže každý den makám na tom, abych svoje pocity v těle co nejlíp zpracovával.

Díval jste se na Televarieté, jehož znělkou začne koncertní představení Nevážná klasika?

Ano, vždycky, když ho dávali, to jsem miloval! Pan Dvořák je pro mě mistr inteligentního humoru. Taky proto tím zahájíme náš večer v Českém Krumlově (smích).

_{video kamera, střih: Filip Zoubek}